« Úvod | Barbaři »

Vánoční

... čili subjektivní

V televizi běží pořady se Santou a po nich se publicisté snaží zvrátit
jejich přesah u dětí tvrzením, že Ježíšek je hezčí a že vychází z
tradice.


Dvanáct mladých lidí krásně zpívá před kostelem. Nikdo je neposlouchá, všichni chodí kolem a baví se o svých věcech. Zřejmě velmi důležitých.

"Vybíráme na dětský domov v XY, který shání dárky pro své děti." Ale co za ně koupí 24. 12., to tedy nevím. Asi satisfakci.

Obludných rozměrů nabývá masa lidí kamkoli se podívám. Ti, kteří shánějí. Ti, co již sehnali. Ti, co nic nesehnali. Ti, co neshánějí nic i ti, co shánějí něco, co sehnat nelze.

Stres. Chaos. Úsměvy. Křeč ve tváři. Úleva. Napětí. Očekávání. Tápání. Spěch. Radost.

Muž křičí na ženu. Zlostně. Žena na něho hledí, nechápe. Chtěla jen ještě pro něco zajít.

Muž kolem třicítky s plnovousem a delšími vlasy v kožené motorkářské bundě stojí u hraček a hledí na tabulku s barevnými křídami a míčkem. Uvažuje, že si to pořídí.

Není možné se prodrat skrze dav u kasy. Musím vystát frontu na třičtvrtě hodiny s půlkou chleba a sýrem v ruce. Zezadu do mě vráží starší muž pojízdným košíkem, domnívaje se, že mé přenesení váhy z nohy na nohu znamenalo pohyb vpřed. Omlouvá se, ale je mi to jedno, protože se u toho tváří všelijak, jen ne nenuceně.

Zima venku nabírá netušené rozměry. Bláto, voda, špína a v tom se rozpouštějící psí exkrementy.

Ze stromků před obchodem už opadá jehličí, stojí tu totiž měsíc. Kupuje je třicetihlavá fronta.

V papírnictví si mladá žena vybírá diář. 15 minut se rozhoduje, jestli vezme ten s hnědými nebo raději s modrými deskami. Nakonec se koukne na cenu, prskne a vezme fialový v poličce pod nimi.

"Co jen koupit někomu, kdo si cokoli může koupit sám?" - Asi něco, co by se mu líbilo, co by si sám nekoupil nebo něco tak originálního, jako je třeba pozemek na Měsíci vedle Sharon Stone   ...   Srším samými neužitečnými nápady.

Během půlhodiny potkám jednoho člověka čtyřikrát. Byl jsem jen v řeznictví. 50 metrů a zpátky.

Plné auto věcí i zadní sedačky narvané až ke stropu. "Máme všechno?" - říká zmateně mladý otec ženě. Osobně si myslím, že už mají úplně všechno.

Paní zavírá kufr auta, bere košík a otáčí se ho vrátit. Řidič v autě jedoucí za ní dupe na brzdu. Žena se leká a vůbec nechápe, že když bez rozhlédnutí na parkovišti vběhne do silnice, může se něco stát. Nesmrtelná chodkyně.

Na ulici nevidím ani jedno malé dítě, kam se všechny poděly? Zůstaly doma, a tak budou na Štědrý den šťastné.

Na kraj klesá mlha, chce to skrýt.

U lesa stojí srny. Nechápou, co se děje.

Osobně tomu taky nerozumím
buď se blíží konec světa
nebo jsou tu
Vánoce ...

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se