« Úvod | Bláznovství »

Barevný svět v hrsti

aneb jak se z lidí stávají svině

Dneska jsem šel městem po chodníku a pozoroval jsem lidi. Ne, že by to byla nějaká výjimečná činnost, ale měl jsem cestu a neměl o čem přemýšlet. Takže tak. Jdu a koukám jak ze "spořky" vycházejí dvě pohledné mladé blondýnky a jedna tlačí kočárek. Zastavili se venku u vstupu. Kolem nich proběhlo malé dítě, naprosto bezstarostně a, jak je mládí třeba, rychle. Dívky chvíli stály, usmívaly se a dítě kolem nich běhalo. Nic zvláštního, říkal jsem si. Pak jedna, asi matka, řekla, že půjdou dál. Načež druhá, usmívajíce se natáhla ruku k dítěti, aby šlo s ní. V tu chvíli jsem procházel kolem nich. Dítě šlo směrem k dívce s nataženou rukou, ale v poslední chvíli si to rozmyslelo, minulo ji a utíkalo dál. To děti dělávají, podle mě. Dívka zvážněla, narovnala se, odvrátila se směrem ke mě a pro sebe si řekla: "Tak si polib prdel ty malej zmrde!"

Trochu mě to zaskočilo, ale nijak jsem se na ni nezatvářil a raději jsem šel dál.

Stavil jsem se potom v "Mekáči", dělá tam kamarád. Viděl jsem ho, šel k němu, objednal si, dostal a zaplatil, ale ani jednou se na mě nekoukl, takže ani nevěděl, koho obsluhuje. Když už jsem odcházel, oslovil jsem ho:"Nazdar Máro". Nic. "Hej Máro, ty vole, ty mě ani neřekneš zdarec?" V tu chvíli, asi jak slyšel "ty vole", se na mě podíval. Pak jsme teprve vedli normální rozhovor.

Uff

Přecházel jsem po přechodu a na chodníku jsem se připojil za dvojici, držící se za ruce. Nejdřív jsem si všiml, že dívka není tak docela mladá dívka, ale spíš pětačtyřicetiletá romská žena, zato mladík byl opravdu mladík a nebyl to rom. Měl sice pár jehliček v obličeji, ale podle toho lidi nesoudím. Nevypadal jako že neví co dělá i když mluvila jen žena a to pořád, kdežto on mlčel a přikyvoval. Holt láska je slepá.

Ach jo

Jdu po náměstí a vidím jak kolem čekárny pobíhá několik lidí v oblecích a nabízejí lidem různé výhody. Výhodné tarify, výhodné ceny toho, či onoho. Levné a kvalitní výrobky jen pro zákazníka, půjčku toho a dárky pro každého atd., atd. Tak jsem si říkal, komupak cizímu záleží právě na vašem štěstí, na tom, abyste ušetřili a abyste se měli taknějak co nejlépe a skoro zadarmo. Pravdou je, že nikdo nikdy neušetřil tím, že něco koupil. Nikdo nikdy také neučinil nikoho cizího šťastným zadarmo a rád. Ani nikdo nikomu nedává dárky jen tak pro nic za nic. Ale jestli tomu chce někdo věřit, tak prosím.

Vskutku barevný svět. Alespoň, co jsem si dnes všiml.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se